Tantrické masáže, masáže, terapie

Vaginální mapování

VAGINÁLNÍ MAPOVÁNÍ (vaginal mapping) (technika, kterou si žena řídí sama)

Jedná se o dotekovou techniku, při které jemně masírujeme tkáň vaginy. „Mapujeme“ přitom její citlivost.

Ženské pohlaví je receptivní, přijímající, a má tendenci v sobě shromažďovat a „pamatovat“ si různé druhy prožitků, příjemných i bolestivých. Při běžném milování, přestože se dotýkáme vaginy, často tyto pocity vůbec nemusí být vnímány – stávají se zřetelné až při zpomalení se, práci s dechem a rozšíření vnímavosti.

Žena se tak vědomě spojuje s pocity, které jsou v intimní oblasti nashromážděné. Některá místa jsou necitlivá, některá plná potěšení, jiná plná různého druhu uložených emocí: smutek, vztek, křivda, bolest, zranění apod.

Pokud žena zažila ve svém životě bolestivé zkušenosti, spontánní reakce je „zamrznout a necítit“.

Tam, kde dříve bylo potěšení, slast a rozkoš, je teď necitlivost.  

  • Gynekologická vyšetření
  • Bolestivé nebo vynucené milování
  • Neuctivé zacházení – zranění srdce
  • Náročný porod
  • Chirurgické zákroky
  • Zdravotní potíže
  • Znásilnění
  • Zneužívání

To se pak v průběhu života projevuje jako určitá, zpravidla všudypřítomná, hladina napětí a stresu.

Tak jako se zraněné srdce, díky obrannému systému, uzavře a obrní vůči další možné bolesti, tak podobně se uzavírá a obrňuje vagina, před další nepříjemnou zkušeností. Vlastní energií pak v životě „plýtváme“ na potlačení něčeho, co nebylo dostatečně prožito.  

Pohyb, dech, zvuk, dotek… to vše jsou nástroje, které zvyšují hladinu energie – a tím pádem i cítění – v našem těle.

Pokud jsme v sobě „zamrzly“ bolest z minula, nedaly jí prostor se vyjádřit a z těla odejít, prožíváme pak zmíněné napětí, často aniž bychom si ho uvědomovaly. Důsledkem toho bývá zpravidla:

  • Snížená chuť na milování
  • Snížená citlivost a tím i prožitky při sexu
  • Nenaplněná sexualita
  • Nemožnost dosažení orgasmu
  • Nechuť k masturbaci
  • Základní životní sexuální síla usíná  

Žena tak neprožívá milování jako něco výjimečného a naplňujícího, ale naopak jako povinnost, uspokojení fyzické potřeby, vyhovění partnerovi „pro klid ve vztahu“ apod.

 

Proč pracovat s dotekem a tělem?

Přestože můžeme rozumět příčinám bolesti a potíží v našem životě, pouhé pochopení souvislostí ke změně nestačí. Nejedná se totiž o zranění mysli, ale těla. Mysl nám pomůže věci pochopit, rozklíčovat, uvědomit si, či odpustit. Z paměti těla je ale nevymaže. Každý prožitek, každý pocit je nejprve v těle a až následně mu dáme určitou ‚nálepku‘, označení a hledáme příčiny jeho vzniku.

Při technice vaginal mappingu jdeme přímo k paměti a moudrosti těla. Navíc ani není třeba znát, kde jaký pocit vznikl a proč. Důležité je jeho procítění a uvolnění. Je to, jako když se zbavujeme odpadu z těla.  

„Velká část žen, se kterými se setkávám, někde v hloubi těla a duše cítí, že by v životě i v intimní oblasti mohly a měly prožívat VÍC. Víc lásky, víc naplnění, víc smyslu, víc radosti, víc hloubky, víc vášně… V příručkách pro zlepšení sexuálního života se zpravidla setkáme s řadou technických návodů, které však z intimního života činí spíš zručnostní a sportovní výkon, než aby vedly k naplňujícímu milování a blaženosti. Zmiňované “tipy a triky" se často míjejí účinkem proto, že cesta k prohloubení ženské sexuality nevede skrze silnější stimulaci, ale díky zvýšení vlastní citlivosti, ukotvení se ve svém středu, otevření se a odevzdání. Namísto „přidávání“ technik a stimulace především ubíráme a rozpouštíme to, co hloubce a intenzitě prožitku blaženosti brání."

…říká Mgr. Denisa Palečková, CSB, zakladatelka vaginálního mapování u nás.  

Jako ženy se toužíme a současně bojíme odevzdat. Není větší slast, než se s naprostou důvěrou otevřít. Ale máme strach ze zklamání a bolesti… A tak se zavíráme, na základě minulých i generačních zranění. Prožitky z minula, které byly více či méně bolestivé, způsobují v našem těle určité „zamrznutí“ a brnění. „Chráníme“ se tak před prožitkem bolesti, ale spolu s tím i před prožitkem potěšení, radosti a intimity.

Tím, že se uzavíráme strachem z bolesti, uzavíráme se i lásce. Přitom minulá bolest nás v současné chvíli již neohrožuje, přestože se chováme, jako by tomu tak bylo. Budeme-li rozpouštět tato „zamrzlá“ místa a uvolňovat emoční náboj v nich ukrytý, můžeme díky tomu objevit zcela novou, často dosud nepoznanou citlivost, vnímavost, blaženost a vnitřní svobodu.  

Takový prožitek také dodává víru v sama sebe, hluboké ukotvení se ve svém středu a klid spojený s moudrostí.  

Základem není „získat“ či naučit se něco nového, něco změnit a „předělat“. Pouze rozpustit to, co nám brání v prožitku vlastní podstaty. Zkrátka shodit brnění s porozuměním tomu, že jej již nepotřebujeme.  

V textu byly použity výroky zakladatelky vaginálního mapingu v ČR Mgr. Denisy Palečkové, CSB

Nahoru