VAGINÁLNÍ MAPOVÁNÍ (vaginal mapping) (technika, kterou si žena řídí sama)
Jedná se o dotekovou techniku, při které jemně masíruji bříško,hýždě a joni z venku a zevnitř. „Mapuji“ přitom její citlivost.
Ženské pohlaví je receptivní, přijímající, a má tendenci v sobě shromažďovat a „pamatovat“ si různé druhy prožitků, příjemných i bolestivých. Při běžném milování, přestože se dotýkáme yoni, často tyto pocity vůbec nemusí být vnímány – stávají se zřetelné až při zpomalení se, práci s dechem a rozšíření vnímavosti.
Žena se tak vědomě spojuje s pocity, které jsou v intimní oblasti nashromážděné. Některá místa jsou necitlivá, některá plná potěšení, jiná plná různého druhu uložených emocí: smutek, vztek, křivda, bolest, zranění apod.
Pokud žena zažila ve svém životě bolestivé zkušenosti, spontánní reakce je „zamrznout a necítit“.
Tam, kde dříve bylo potěšení, slast a rozkoš, je teď necitlivost.
- Gynekologická vyšetření
- Bolestivé nebo vynucené milování
- Neuctivé zacházení – zranění srdce
- Náročný porod
- Chirurgické zákroky
- Zdravotní potíže
- Znásilnění
- Zneužívání
To se pak v průběhu života projevuje jako určitá, zpravidla všudypřítomná, hladina napětí a stresu.
Tak jako se zraněné srdce, díky obrannému systému, uzavře a obrní vůči další možné bolesti, tak podobně se uzavírá a obrňuje vagina, před další nepříjemnou zkušeností. Vlastní energií pak v životě „plýtváme“ na potlačení něčeho, co nebylo dostatečně prožito.
Pohyb, dech, zvuk, dotek… to vše jsou nástroje, které zvyšují hladinu energie – a tím pádem i cítění – v našem těle.
Pokud jsme v sobě „zamrzly“ bolest z minula, nedaly jí prostor se vyjádřit a z těla odejít, prožíváme pak zmíněné napětí, často aniž bychom si ho uvědomovaly. Důsledkem toho bývá zpravidla:
- Snížená chuť na milování
- Snížená citlivost a tím i prožitky při sexu
- Nenaplněná sexualita
- Nemožnost dosažení orgasmu
- Nechuť k masturbaci
- Základní životní sexuální síla usíná
Žena tak neprožívá milování jako něco výjimečného a naplňujícího, ale naopak jako povinnost, uspokojení fyzické potřeby, vyhovění partnerovi „pro klid ve vztahu“ apod.
Proč pracovat s dotekem a tělem?
Přestože můžeme rozumět příčinám bolesti a potíží v našem životě, pouhé pochopení souvislostí ke změně nestačí. Nejedná se totiž o zranění mysli, ale těla. Mysl nám pomůže věci pochopit, rozklíčovat, uvědomit si, či odpustit. Z paměti těla je ale nevymaže. Každý prožitek, každý pocit je nejprve v těle a až následně mu dáme určitou ‚nálepku‘, označení a hledáme příčiny jeho vzniku.
Při technice vaginal mappingu jdeme přímo k paměti a moudrosti těla. Navíc ani není třeba znát, kde jaký pocit vznikl a proč. Důležité je jeho procítění a uvolnění. Je to, jako když se zbavujeme odpadu z těla.
…říká Mgr. Denisa Palečková, CSB, zakladatelka vaginálního mapování u nás.
Jako ženy se toužíme a současně bojíme odevzdat. Není větší slast, než se s naprostou důvěrou otevřít. Ale máme strach ze zklamání a bolesti… A tak se zavíráme, na základě minulých i generačních zranění. Prožitky z minula, které byly více či méně bolestivé, způsobují v našem těle určité „zamrznutí“ a brnění. „Chráníme“ se tak před prožitkem bolesti, ale spolu s tím i před prožitkem potěšení, radosti a intimity.
Tím, že se uzavíráme strachem z bolesti, uzavíráme se i lásce. Přitom minulá bolest nás v současné chvíli již neohrožuje, přestože se chováme, jako by tomu tak bylo. Budeme-li rozpouštět tato „zamrzlá“ místa a uvolňovat emoční náboj v nich ukrytý, můžeme díky tomu objevit zcela novou, často dosud nepoznanou citlivost, vnímavost, blaženost a vnitřní svobodu.
Takový prožitek také dodává víru v sama sebe, hluboké ukotvení se ve svém středu a klid spojený s moudrostí.
Základem není „získat“ či naučit se něco nového, něco změnit a „předělat“. Pouze rozpustit to, co nám brání v prožitku vlastní podstaty. Zkrátka shodit brnění s porozuměním tomu, že jej již nepotřebujeme.
V textu byly použity výroky zakladatelky vaginálního mapingu v ČR Mgr. Denisy Palečkové, CSB